Poslední roky se stalo zvláštním standardem zlehčovat životní stavy našich kolegů, kamarádů partnerů, partnerek, dětí … ,,On/ona je psychicky labilní“ Co to ve skutečnosti znamená?
Jde o chování a prožívání odchylující se od všeobecné normy, je to jistý zastřešující termín pro označení lidského jednání do doby, než se např. dotyčný dostane do péče psychologa nebo psychiatra, kteří přesněji určí charakter poruchy či psychiatrickou diagnózu.
Protikladem k psychické labilitě je stabilita, duševním klid bez strachu a úzkostí, vyrovnaností, dobrou náladou a celkově pozitivním myšlením. Velkou roli hraje prostředí ve kterém vyrůstáme a žijeme . Je prokázáno, že národy, kde je většinu roku slunečné počasí, jsou mnohem více optimističtí. Se stavy určité psychické lability má zkušenost každý z nás, každý jsme z nejrůznějších příčin zažili chvíle vypjatých a obtížně zvládaných emocí. Pokud to jsou stavy krátkodobé, přechodné, dokážeme se s nimi vyrovnat, pokud přetrvávají delší dobu, stávají se problémem.
Pak se stane, že psychicky labilní zaměstnanec šikanuje své podřízené, nebo jako řidič nákladního vozu se rozjede do davu lidí, neohlídá správné dávkování léků u pacienta, ve skladu nezabrzdí vozík, neupevní správně zboží v regálu, v autobuse jako řidič si nevšimne staré důchodkyně, která nestihla zcela vystoupit a rozjede se, špatně nastavená výhybka na železnici už stála také mnoho životů a ten případ nedávné střelby na FFK nemusíme asi připomínat vůbec. Z medií známe případy že pacient v ordinaci brutálně posekal mačetou pražského psychiatra, psychicky labilní pacient utekl z nemocnice na Bulovce a umrzl na nedaleké stráni, psychicky labilní žena ubodala batole anebo že psychicky labilní řidička jela na rakouské dálnici v protisměru, aniž by jí to připadalo divné, a naopak volala na policii, že proti ní jezdí auta v protisměru a ona se jim jen s obtížemi vyhýbá…“
Psychicky labilní člověk je tedy často nebezpečný sobě i jiným. Proto je péče a prevence o duševní zdraví velmi důležitá. Je potřeba vnímat změny v chování u kolegů na pracovišti i v rodině. Když se pozorně podíváme, dokážeme rozpoznat úzkost např. svalové napětí ve tváři, ustrašený výraz, nerytmický pohyb hrudníku (nepravidelné dýchání), vidíme, jak si nejistě, nesměle sedá na židli (jen na její okraj, obyčejně ještě s rukama složenýma mezi koleny), mluví hlasem tišším, bojácným, „přiškrceným“, velmi pomalu.
Úzkost může být i povahovým rysem, ale také může být jen momentálním jevem. Příčinou právě prožívané úzkosti může být přehnaná obava z očekávané diagnózy či event. ze zákroku, ale i strach z bolesti, samoty, ze smrti, z budoucnosti, o rodinu, o její finanční zabezpečení.. Také se může cítit viníkem, že on sám „selhal“, že ho nemoc, neschopnost vyřadí z jeho sociálního prostředí, nebo dokonce v důsledku přijde o práci.
Příčin úzkosti je mnoho. Pokud se na Vás obrátí kolega v práci a vykazuje ty vzorce lidského chování, přichází tzv. v „roli dítěte“, tedy jako „za rodičem“, očekává od Vás pomoc, pochopení, ochranu a citovou spoluúčast. Ideální je ho odkázat na pomoc odbornou ELA a zároveň upozornit svého nadřízeného, nebo personální oddělení. Ale při komunikaci s kolegou vystupujte jako rodič, v vašem hlase i ve slovech by měly být přítomny porozumění a vůle co nejrychleji tíseň, úzkost a momentální kolegův stres komunikačně zvládnout. Ale nehrajte si na lékaře a pamatujte si, že jeho negativní emoce brání vnímat situaci a vyhodnocovat ji racionálně.
Návodný dialog by měl začít vždy vlídným (nikoliv káravým) pohledem.
- přímým neuhýbavým očním kontaktem
- řeč doprovázet jen mírnými a klidnými gesty – ta jsou pro uklidnění labilního kolegy důležitá
- vlídným, ale přesvědčivým hlasem,
- pomalou a srozumitelnou řečí (bez okřikování a napomínání),
- měl by pozorně kolegovi naslouchat,
- vyslechnout jeho potíže a tvářit se, že mu věříte, nezpochybňovat je, nezlehčovat,
- vyslovit jasně naději, že společně budou hledat a najdou řešení
používejte věty typu ,, Pokud tě dobře poslouchám, trápí tě …. …, Posaď se klidně, popovídáme si…, Rád ti pomůžu, když mi vše v klidu řekneš… Navrhuji nejprve udělat to a to a potom ono…, Společně problém vyřešíme, nebo se poradíme s odborníky ELA, ostatně já jsem to taky udělal, když jsem řešil těžkou situaci, myslím, že společně se nám podaří najít řešení…“
- doporučit mu, na základě vlastní zkušenosti, odbornou pomoc ELA, ukázat mu, že Vám také pomohla, když jste byl v těžké životní situaci, nebo někomu jinému z kolegů
V rámci ekosystému ELA máte 24/7 k dispozici svého koordinátora, kterým Vám pomůže řešit problémy, které Vás tíží. Společnou prevencí a ohleduplném vnímáním svého okolí na pracovišti můžete i Vy pomoci předejít dramatické události s tragickým koncem. Díky péči Vašeho zaměstnavatele sami.
