Obecné pravidlo a jakýsi patent na pravdu ani v tomto případě nenajdeme.
Již od nejútlejšího věku můžete dětem vysvětlovat, o čem Vánoce jsou, proč je slavíme a že je důležité myslet také na druhé. V období, kdy dítě začíná mluvit, se s ním můžeme začít více bavit o symbolice obdarování.
Něco na Vánoce dostáváme a zároveň i my můžeme myslet na druhé. Můžeme například jít do lesa a zanést potravu zvířátkům, potěšit příbuzné, ale dělat i jiná gesta, která ukazují, že se jedná nejen o přijímání, ale rovněž o obdarovávání, a to od nejmenšího věku.
Zároveň díky tomu dítě můžeme odmalička na to, jak to s Ježíškem je, připravovat postupně. To je lepší cesta, než striktně zatloukat, tématu se vyhýbat či lhát bez možnosti další diskuse, například ve smyslu „Ježíšek je a už se neptej!“ Vystavujeme se větší pravděpodobnosti, že se dítě informace dozví od spolužáků, na internetu, nebo od jiných dospělých.
Pokud však budeme dítěti naslouchat, budeme k němu všímaví a budeme vnímat jeho vývoj vnímání a myšlení, můžeme sami vycítit správný okamžik, kdy se dítě dožaduje pravdy.
